Když mě budík tahal ve 4:45 z postele, přemýšlela jsem, jestli si to ti naši strakáči zaslouží. Taky jsem si zanadávala, že u nás už se coursing neběhá. Připravila jsem sebe, pesany, sbalila to nejdůležitější a probudila páníčka. Ten si vyčistil zuby, oblekl se a mohli jsme vyrazit na cestu. Na kraji Brna jsme si dali dostaveníčko s Ilčou a Jackem. Nemohla jsem věřit vlastním očím, že je to ten hubený pesan, kterého jsem nedávno Ilče předávala. Jack povyrostl, přibral a konečně má šťastný výraz. Společně jsme se vydali hledat Panskou Líchu. Díky super popisu jsme ji našli bez potíží a nakonec i dráhu, kde už bylo připraveno několik pejsků s páníčkama. Nahlásili jsme se a šli okouknout dráhu. Přesvědčili jsme se o tom, že se nejedná o ocelové lanko, které se používá na řezání kostí :o) nýbrž o provázek, který je natažen těsně nad zemí. Udělali jsme pokus: při kontaktu s naší nohou provázek povolil a noze ustoupil. Došli jsme k závěru, že tím pádem nehrozí našim miláčkům žádné velké zranění.

První z naší leopardí trojky šel na start Jack, který byl na coursingu nováčkem. Bohužel ho střapec vůbec, ale vůbec nezajímal. Ilča dostala nabídku, ať s nim zkusí běžet… Ale rozhodla se, že si radši vyrobí střapec doma a do příštího tréninku zkusí u Jacka vyvolat o střapec zájem. Tak šel na řadu Sanny – zkusil si po dlouhé době sólo běh. A chvíli po něm i Farao. Protože jsme věděli, že máme cca hodinu volno, než přijdeme na řadu podruhé, zalezli jsme si do stínu k autu a odpočívali. V druhém běhu jsme pustili kluky spolu.

Příjemně unavení jsme se rozloučili a vydali se zpět do areálu Panské Líchy, kde jsme se občerstvili na terase restaurace a po té se vydali na cestu domů. Cestou zpět jsem přemýšlela, zda ty dva běhy stály za tu cestu, ranní vstávaní a paření na slunku. A odpověď? Jasně, že to za to stálo, neb jsme viděli Ilonu s Jackem, kluci si zaběhali a my víme, že se nemusíme bát je přihlásit na další akci s nekonečným navijákem!

Fotky ZDE.