Lucka tento výlet nazvala "běh na Příběnice", neboť tempo bylo opravdu svižné. A to tak svižné, že se nedalo ani pořádně fotit. Cesta vedla podél řeky a museli jsme několikrát překonat lávku a taky ochoz  kolem skály, kde pod Astičkou praskla dvě prkýnka. Tím ale adrenalin tohoto výletu nekončil. Jakmile jsme vystoupili na zříceninu Příběnice, všimla jsem si, že má Bloxi oteklou tkáň pod jazykem a že se dáví :o( V tu chvíli jsme byli 11 km od auta a nikdo z nás neměl na mobilu signál. Naštěstí tu byl Vilda se svou vybavenou lékárníčkou a během chvíle Bloxi píchnul injekci. Evička obětovala svou sedmikráskovou vodu - nutili jsme Bloxi, aby pila a ochladila si tak otok, který pomalu, ale jistě ustupoval. Jakmile otok zmizel, sestoupili jsme z kopce a občerstvili v hospůdce. A pak už zase hurá - poklusem zpět do Tábora a domů.

Mix fotek od nás, Lucky a Vildy ZDE.