Do Suchomast jsme přijeli s malým zpožděním, kdy už všichni vyráželi, tak začali zmatky - přezout, oblíct, připravit Faraa s Astou a doběhnout ostatní.

Povedlo se. V lesoparku jsme se pak přivítali s ostatníma, obdrželi jsme startovní číslo a začalo to.

Prvním úkolem bylo přenést kostičku (hračku) na místo určené - tácek. Když to nesplnil pes, musel ho zastoupit páníček. Pohled na páníčka, který po 10ti psech bere do úst kostičku a běží ji odložit na místo byl opravdu zvláštní. Po splnění všech jsme se rozešli dál, ale sotva jsme se rozpohybovali, už se stavělo na další úkol. Bohužel tohle bylo na naše natěšené pesany moc dlouhé stání... k tomu pobíhání ostatních pejsků na volno.... nešlo to. Domluvila jsem se s Katkou a ještě jednou partičkou lidí, že se trhneme. Zavolala jsem Monča, vysvětlila jí naše důvody, omluvila se... a vyšli jsme neznámo kam. Společnost nám dělaly dvě výmarky (jména jsem si bohužel nezapamatovala, tak jim říkám Twigy), pitbulka Nikita a jejich páníčci. Stačilo projít vesnicí a viděli jsme obrovskou louku. Tam jsme všechny vypustili a vydali se směr do největšího kopce. Jak skončila louka a začalo křoví, vzali jsme si radši Faraa a Astu na kširy a pokračovali dál. Asi po hodině jsme dosáhli vrcholu, kde se nám naskyt nádherný výhled po okolí. Odtud jsme také viděli krásné místečko - loučku obklopenou skálama - tam jsme si dali sváču, malou přestávku a pak se vydali na cestu zpět. V Suchomastech jsme se rozloučili s druhou částí výpravy a vyrazili za zbytkem do hospůdky. U dobré bašty jsme ještě krátce popovídali a pak se vydali na zpáteční cestu.

Ještě jednou moc děkuju Monče za organizaci této akce, i když to nedopadlo dle její představy - bylo to pro nás moc fajn a určitě příště rádi přijedeme zas. Pak moc děkuju Evičce za pomoc a Katce s Roxy, Nikitě, Twigynkám a páníčkům za milou společnost.