Vytisknout

VENČENÍ V ÚTULKU

Nadřazená kategorie: Hlavní menu
in Výlety
11. 08. 03
posted by: AlcaE
Aktualizováno: 31 říjen 2016
Vytvořeno: 08 březen 2007
Zobrazení: 1948
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

V první várce jsem šel ven s Charliem, Zízynkou a Matesem. Mates je mladý, perspektivní pesan – cítil jsem v něm konkurenci, tak jsem se naježil a lehce zavrčel. Oplatou mi bylo jeho milé zavrtění ocáskem, že chce být kámoš a paničky okřiknutí. I Eli, která s námi přijela, po mě šlehla pohledem, že se tohle nedělá. Dál už jsem si tedy Matese nevšímal a zaměřil se na Charlieho a Zízy. Nechápal jsem, proč tihle dva mladí chlupáčci se paničky, Peti a Alči bojí – všechny tři ženský jsou moc hodné a chtěly je vzít na malou procházku a udělat jim pěkné fotečky, aby mohli co nejdříve padnout někomu do oka na internetu. Panička mi vysvětlila, že tito dva pejskové jsou v útulku pár hodin, že jim někdo moc ublížil a oni se bojí, neb ještě nevědí, že jsou v útulku moc hodné tety, které jim neublíží. Šel jsem jim to vysvětlit, ale báli se mě, tak jsem si to rozmyslel – nechtěl jsem je ještě víc stresovat. Vzhledem k tomu, že oba pejskové nejsou zvyklí na chůzi na vodítku, byla tato výprava pomalá a krátká.

V druhé etapě s námi vyrazila ven Carla, Giagia a Ricky. To už byla „jináááá“. Nejvíce mi padla do oka Carla – je to temperamentní a krásně stavěná ženská!

To Giagia je takové malé, rozkošné stvořeníčko. A i když je to taková maličká holka, vůbec se mě nebála a panička ji pořád chválila, jak krásně chodí na vodítku :o)

Ricky je kus chlapa – panička se bála, abychom si nedokazovali silu, ale brzo pochopila, že by si Ricky se mnou rád hrál. Tentokrát šlo o dlouhou vycházku. Vyrazili jsme jednou stranou z Jeníkova a šli přes louky a pole, kolem rybníku, skákali přes potok, brodili se bahnem…. a vrátili se do Jeníkova úplně z druhé strany!

Dvounohá část výpravy šla na čajík k tetám z útulku – já byl odložen v autě, Eli pro změnu čekala na svou paničku v jednom pokoji.Celou cestu domů jsem proležel a přemýšlel jsem o tom, co jsem dnes zažil. Všichni pejskové se shodli na tom, že se v útulku nemají vůbec špatně. Mají teplé boudičky, dostanou výborné granulky, chodí na vycházky …. Přesto všichni s nadějí koukají, kdy se otevřou vrata a přijde někdo, komu se budou líbit, kdo je bude mít rád. A já je chápu. I když to bylo v útulku fajn a je tam hodně kamarádů, jsem moc rád, že mám své páníčky.