Toulky třeboňskem

Nadřazená kategorie: Hlavní menu
11. 05. 23
posted by: AlcaE
Aktualizováno: 31 říjen 2016
Vytvořeno: 18 duben 2010
Zobrazení: 2282
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Jediné, co mě ze začátku odrazovalo bylo placení za dalšího psa navíc a také povinná výbava - konkrétně udané množství vody 2 litry na jednoho psa... Pro mě to znamenalo nést na zádech 4 litry a z toho v podstatě pít jen já, protože kolem byla spousta rybníků, potoků atd. a navíc bylo po dešti... No nakonec jsem se přihlásila a nelitovala...

V pátek jsem si s Alenkou jela pro Astinu, šli jsme z Bavorovic do Budějc, absolvovala jsem s psiskama jízdu autobusem, až nečekaně pohodovou, a pak domů, umejt Astinu a ještě odpočívat, co se dá. Večer sbalit batoh, svačinu a ráno v šest se mohlo vyrazit.

Cestu tam i zpět jsem řídila, pesani byli v kufru, v Budějcích přistoupila Monča s Flipem a za chvilku jsme byli v Třeboni a našli cestu do Hamru. Kontrola očkováků a pak hodina čekání na start. Startovala jsem podle očekávání první a Monča o minutu za mnou. Cesta ubíhala ze začátku vcelku rychle, vesměs pěkný povrch i okolí, samé rybníky... Na 30-tém km, jak jinak, opět krize, obě jsme měly puchýře, zato pesani mě překvapovali a stále v pohodě ťapkali, ne že by pořád táhli, teda až na Flipa:D, ale nejevili známky únavy a v cíli by si to klidně ještě dali jednou. Po cestě byly 3 kontrolní body plus jedna kontrola povinné výbavy, (kde mě naštvaly, protože položku "voda" zaškrtla slečna jen z pohledu na batoh, kde jsem měla zvenku malou půllitrovku, přitom v batohu bylo dalších 3,5 litru, které jsem poctivě nesla), tak jsme vždycky na chvilku stavěly, jinak jsme se snažily jít, co to jde... Poslední kilometry, jak jinak, byly hrozné, závrčený asfalt, kde jsem už cítila každý dopad na tvrdou zem... Takhle velké puchýře jsem snad ještě neměla... Asi příště zkusím jiné boty, chodím v moderních lehkých pohorkách, ve kterých se mi bez tahání psem puchýře neudělají nikdy, takže příště asi něco s měkčí podrážkou... V cíli jsme sklidily potlesk a obdiv:D Přitom čas byl jeden z mých horších. Takže Monča první, já druhé místo, pak čekání na další, ale nakonec po dvou hodinách čekání nám udělali takové malé soukormé vyhlášení, abychom mohli jet domů:D Děkuji všem za perfektní den a Alence za Astičku.

Fotky ZDE.