V sobotu ráno jsem přijela na místo, prošla prezentací a pomáhala jsem s přípravama. Pak jsem viděla p. rozhodčího a domluvila jsem se s ním, že dovedu Bloxi, ať si ho prohlídne a neřeší ho pak na parkuru. Zdálo se mi, že se Bloxi opravdu vyspala dorůžova. Nechala se pomazlit od neznámých tet, které obdivovali její oči.... i rozhodčího vzala v pohodě. Brzy přišel první běh - jumping - na start jsme se postavili mezi prvními. Bloxi skočila - pak se zarazila.... pak běžela pár překážek a zase se zarazila..... koukala na rozhodčího - štěkala na něj... a bylo zle - z parkuru jsem ji musela odvést. Když přišla na řadu zkouška, tak to bylo podobné.... když už přestala řešit rozhodčího, tak na ni vyjel pes u parkuru, když dělala slalom a ona zase odmítala běžet dál. Rozhodla jsem se, že ji dál nebudu stresovat a odjeli jsme domů. 

V neděli jsme vynechali první běh - agility open - doufala jsem, že rozhodčí postaví běhavou zkoušku - že se rozběhnu s Bloxi od začátku a že snad nebude mít čas "řešit bubáky". A povedlo se - sice nás opět rozhodil pes u parkuru, ale tentokrát to Bloxi ustála - opravili jsme slalom a hurá do cíle. Doběhli jsme na krásném 5tém místě z 11, ale pro mě to bylo vítězství, neboť jsem dokázala Bloxi přesvědčit ať běží se mnou. Poslední parkur byl jumping open - opět krásně běhavý parkur, na který jsem se moc těšila. Byl docela těžký, tak jsem nepřemýšlela nad tím, že se umístíme - rozběhla jsem to o 106 a Bloxi valila se mnou a to s takovým nadšením, že mi vlítla do špatného tunelu a diskla nás tím. Mě to ale vůbec nevadilo, protože konečně běžela s velkou chutí a obě jsme si to moc užily.