V sobotu jsme ihned po závodech v Radslavicích u Přerova jeli do Valašských Klobouků a našli jsme RS Královec. Po prozkoumání terénu jsme našli Janču a ta nám prozradila, kam se máme nastěhovat. Jako první jsme potkali Katku, která nás seznámila s RR slečnou Larou a také Davidem. Obavy z našeho soužití se rozpustily jak pára nad hrncem, když jsme pozorovali, jak se Sanny s Larou seznamují. A co jsme tu za ten týden zažili?
Coursing – 2 tréninky – první běhal Sanny sólo, druhý s Larou/Faraem.
Agility – nikdy jsem je se Sanny nezkoušela, tak jsem si říkala, že když je ta možnost, tak to zkusím. Byla jsem příjemně překvapená tím, jak to Sannymu šlo a měla jsem pocit, že ho to baví.
Výcvik – to bylo pro nás hrozný utrpení. Všude kolem dlouhonohé zrzky a Sanny měl poslouchat povely „sedni, lehni, zůstaň, apod.“.
Stezka odvahy – na tu jsem se těšila nejvíce, protože mě zajímalo, jak se Sanny zachová. Opět jsem byla příjemně překvapená – ať se stalo cokoliv, nikdy se Sanny nechtěl vydat na úprk, vždy se postavil před nás (šla s námi Katka a Lara) a vrčel nebo štěkal.
Obrany – byly formou hry, ale Sannyho moc „nebraly“, myslím, že to bylo tím, že poznal plac, kde se běhal coursing a tak pořád hledal střapeček.
Orientační závod – pro Sanníka jen proběhnutí po okolí, pro mě nejnáročnější disciplína. Nejen že jsem musela běhat, ale taky zapojit mozeček – poznávat stromy, stopy zvířátek, rasy psů, motat uzlíky, skákat v pytli apod.
Canisterapie – úžasná přednáška o tom, co to obnáší. Obdivuji lidi, co se do toho dají a ještě víc jejich psy, protože to co musejí „snášet“ není opravdu žádná sranda.
Testy povah – sice sportovně nenáročná, zato velmi zajímavá část programu, které se zúčastnil jak Sanny, tak Farao. Mile mě překvapilo, že ani jeden z kluků nereagoval na dětskou tatru projíždějící kolem nich, ani na rozevřený deštník či upadnutou berli. Sanny hodně negativně reagoval na hlouček lidí, co ho chtěli hladit – což je podle mě pro tuto rasu typické. Oba dva se nechali prohlídnout od „doktorky“ a vzít si žrádlo. Na osobu probíhající kolem mě a křičící, která vedle nás navíc upadla reagovali oba dva hlasitým štěkáním.
Štafetové závody – jediná část programu výhradně pro páníčky. Zatímco naši chlupáči odpočívali, byli jsme rozdělení do týmů, běhali slalom, házeli míček do kyblíku, přetahovali se o lano, přehazovali si prezervativy napuštěné vodou a podobné „lahůdky“. Určitě nebudu mluvit jen za sebe – hodně jsme se u toho nasmáli. A pro zasvěcené – ať žijí SUŠENKY!!! :o)))
Škoda jen, že jsme museli odjet v pátek ráno a přišli jsme tak o závody v poslušnosti, agility i coursingu :o( Chci poděkovat všem organizátorům za super dovolenou; Katce, Davidovi a Laře za příjemné soužití a nakonec úplně všem účastníkům, protože i díky nim to byl týden plný super zážitků a pohody!!!
Fotky z coursingu ZDE