Nakonec to za mě vyřešila blbá náhoda, kdy si Sanny pořezal dvě tlapky a po šití měl předepsaný klid na lůžku. Hrozně moc mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem doufala v to, že společný víkend s Astou přinese ovoce nejen v poslušnosti, ale také v našem vztahu.

Ze zdravotních důvodů nakonec nemohla jet ani Lucka s Agni, tak jsem se domluvila na noclehu s Ajíkem a Atíkem, které jsme vyzvedli u nich doma a do kempu v Lužanech jsme tak přijeli už společně. Z Atíka roste nádhernej pan leopard a s Astou si padli neuvěřitelně do oka, což dokazovali nočníma honičkama v pidichatce :o) Na místo jsme dojeli s malým zpožděním a tak jsme dostali pět minut na rozkoukání, zabydlení, vybalení a už jsme šli na první hodinu poslušnosti. Začínali jsme od úplných začátků - chůze u nohy, krátké odložení, přivolání na stopovačce. Bylo to náročný, ale fajn a uteklo to jako voda. Po výcviku jsme obstarali pesany a vyjeli na večeři společně s Kačkou, Romanem, Annie a Roxynkou.

Druhý den jsem měla s Astou naplánovaný výcvik už od čtvrt na devět. A tak v sedm budíček, venčení s Ajíkem a Atíkem a šup šup cvičit. Nevím, zda Asta přes noc trénovala, ale já u ní sledovala velký pokrok. Dopoledne jsme cvičili v malých skupinkách, odpoledne pak ve velkých. Cviky poslušnosti střídaly cviky socializační, které spočívaly v hromadném odložení v kruhu - v chůzi proti sobě atd. V sobotu večer jsme vyrazili do města s Ajíkem a Kačkou - byla super večeře a veselo - takže holky, díky za fajn večer.

V neděli ráno jsem při otevření dveří chatičky nevěřila vlastním očím - venku mrzlo až praštilo, nebo jak se to říká. Brrr, na první hodinu se nám vůbec nechtělo, ale nenechali jsme se zahandbit a ve velké skupině jsme zase cvičili poslušnost a socializovali jsme se :o) Po obědě jsme zase trénovali ve větších skupinkách, ale na Astě už byla znát únava. Přesto mi však dokázala, že to pro mě udělá. Výcvik skončil asi o půl páté a řady účastníků řídly. Nám se s Ajíkem vůbec odjíždět nechtělo, ještě jsme vyrazili na krátkou procházku a naše miláčky odměnili běhačkou na volno. Pak už jsme se zbalili, rozloučili a vydali na cestu zpět.

Moc ráda jsem viděla "našeho" Atíka, který byl společně s Astou označen za "skokana výcvikového víkendu" :o) .... díky moc milé spolubydlící Ajíkovi za super atmosféru .... díky výcvikářkám Ivet a Lence za trpělivost a cenné rady... díky všem účastníkům za prima přijetí, rady, pomoc atd. Bylo to super, moc nám to dalo a těšíme se na další víkend s váma!

Naše nepovedené fotky z této akce najdete tady.

A nádherné fotky Asty od paničky Kessy najdete tady.