Protože počasí nám už pár dní přálo sluneční paprsky, nechala se na procházku zlákat další část rodiny a kamarád Fany.Tentokrát jsme našli odstavné parkoviště bez problémů. Akorát nepatřilo k Čertovu jezeru, ale k Černému. Rozhodli jsme se už nepřejíždět, a tak jsme po cca 2 hodinách cesty konečně vyskočili na nohy a tlapky a vyrazili po žluté značce. Cesta k jezeru byla 4 km dlouhá a vedla lesem. V některých úsecích se k nám přes stromy prodraly sluneční paprsky...Od začátku jsme se rozdělili do skupinek, které se promíchávali tak, aby každý mohl popovídat s každým. A tak cesta rychle utekla a brzo se před námi objevilo Černé jezero. Pohled to byl opravdu krásný.

Po hromadném focení jsme začali domlouvat, zda se vydáme ještě k Čertovu jezeru, které mělo být od nás vzdálené 3 km. Domluvit jsme se nemohli, tak jsem se rozdělili na dvě skupinky. Jedna (já, Jindra, sestřenice Evka, leopardí kluci a Asta) jsme se v plné síle vydali k Čertovu jezeru. Po pár metrech se před námi otevřel obrázek, který zapříčinil stuhnutí našich úsměvů. Před námi byl velký a prudký kopec - bohužel směrem nahoru. Už po pár metrech tohoto kopce jsem nemohla popadnout dech a zkusila jsem navrhnout, že na to jezeru mrknem někdy jindy. Neprošlo to.

Kopec jsme nakonec pokořili a podle ukazatelů jsme zjistili, že nám k jezeru zbývají ještě 2 km. Obávali jsme se ale, že nás kopec moc zbrzdil a že na nás druhá skupinka bude muset dlouho čekat. Tak jsme se na tomto nejvyšším bodě vyfotili a hurá z kopce dolů. Už nám zase bylo do smíchu.

Druhou skupinku jsme dohnali ještě na cestě k autu a tak jsme poslední kilometr šli zase všichni společně. Z parkoviště jsme přejeli k pizzerii, kde jsme se schodli na tom, že tento výlet se opravdu vydařil.

Po jídle jsme se rozloučili a vyjeli každý k domovu. Doufám, že v podobném složení brzo vyrazíme na další výlet. Že by do třetice konečně vyšlo Čertovo jezero? :o)

Fotky z výletu od nás a Evky najdete zde