Naštěstí s naší nečekanou návštěvou souhlasili a tak jsme šli společně na procházku. Nejdřív jsme nechali kluky trošku proběhnout u kukuřičného pole, ale pak jsme vyšli k vodnímu dílu Nové Mlýny. Když vedla cesta vesnicí museli jít kluci spořádaně na vodítku, když polem, dostali volno.

Jakmile Farao uviděl vodu, radoval se… ani jsme mu nemuseli házet klacek a už plaval. To Jack se Sannym ne, ti dva se jen tak opatrně smočili a šup zase radši lítat na suchou cestu. Z malé procházky se nakonec vyklubal asi pětikilometrový okruh. Moc ráda jsem viděla celou Ilči rodinu. Nejraději však Jacka, protože mi přirostl k srdíčku, i když u nás byl jen několik dní. Tehdy to byl vychrtlý, vystrašený pejsek. Dnes je z něj už pěkný, šťastný pes, který si rád hraje a na každém kroku dokazuje své smečce, jak je šťastný a vděčný.
Fotky zde