Ale pak mi došlo, že mám několik dní volna a mohl by to být pěkný výlet. Samozřejmě Sanny musel jet s náma. První den jsme byli kouknout na jedno auto v Německu, kdybychom ho kupovali, tak už bych se do Itálie nepodívala. A tak jsem tiše doufala, že se líbit nebude a my pojedem dál. Ano, bylo to tak. Přes noc jsme projeli Rakouskem a druhý den jsem se probudila v Itálii. Po několika dalších hodinách jsme dojeli na místo a koupili auto. A protože zpět už jsme nemuseli chvátat, rozhodli jsme se, že nepojedem po dálnici, ale po silnici vedoucí kolem moře. Hned za městem jsme zastavili a šli k moři. Jakmile Sanník vběhl na pláž, chytl "rapla" a zběsile lítal v písku... do moře a zas po písku. Dokonce vytáhl z moře bóji a hrdinsky na ní útočil. Když mu páníček hodil klacek do vody, s nadšením pro něj doběhl. A tak jsme došli k názoru, že nám Sanník prdí na české řeky (nechce do nich) a voní mu jen moooře :o) Když konečně Sanny ulehl do písku a odpočíval, řekli jsme si, že je čas jet dál.

Na zpáteční cestě jsme projížděli Brenerským průsmykem za dne a tak jsme se mohli kochat pohledem na Alpy. Druhý den jsme ještě udělali zastávku poblíž nejdelšího hradu v Evropě a prošli se tam.

Ačkoliv jsme většinu času trávili v autě (2500 km), stál tento výlet určitě za to. Já i Sanny jsme viděli poprvé moře a to je každopádně zážitek.

Fotky zde