Pak jsem měla malou nehodu s autem na dvorku a musela jsem zavolat Lucce, že nedorazím. Naštěstí dojela až k nám a tak jsme stejně vyrazili na výlet. Díky Lucko! Opět jsme startovali brzo ráno, aby Lucka stihla odpolední posilku - tímto se omlouvám celé vesnici za nedělní budíček, ale když Bloxi se ták moc těšila.

Protože na Faraově memoriálu šla Lucka delší trať, vyrazili jsme na tu kratší, kterou jsme si stejně prodloužili. Lucka neměla svůj den a tak několikrát spadla, když stoupla na náledí. Když jsme byli cca 2 km od cíle, tak jsme potkali v lese srnku - Bloxi pobláznila Bonga a oba táhli Lucku tak, že zase padla a oni ji táhli klidně za sebou. Bylo mi jí líto, ale stejně jsem se neubránila smíchu.
Lucko díky za pevný nervy, neztrácející dobrou  náladu a pochopení Bloxi. A příště klapne ten Bavorov (snad).