První problém nastal s tím, že se Astě nechtělo z raftu do vody. Když už jsem ji tam pomohla, jistila jsem ji raději na vodítku a Asta se rozhodla, že půjde killovat pádlo, takže jsme se točili dokola jak trubky. A tak jsme hned po pár metrech naší krasojízdy začali bavit kolemplující. Akorát se mi začínala točit hlava, když kolem nás projela rychlá kánoj a za ní pluly dvě petky s coca colou. Těch si všimla i Asta a jako správný pitbul je chtěla. A tak nás táhla i s raftem. Paní na kánoji se tomu smála, teda až do chvíle, než jsem ji varovala, že by měla zrychlit, protože jinak bude bez pití. Opět bylo kolem nás veselo. Astu tento výkon po chvíli vyčerpal a tak ji páníček vytáh na raft. Ono se to snadno řekne, ale zas tak jednoduché to není. Ještě že měla ty kšíry. Dál Astička plula s náma. A celou cestu běhala po raftu a sledovala vše kolem. Pečlivě číhala na všechny, co nás předjížděli. Zatímco oni na ní šišlali, ona měla zálusk na jejich pádla :-D A že jich tam bylo!

Asta byla z výletu vážně nadšená. Radostí se začala válet po zádech až žbluňkla do vody, což opět pobavilo kolemplovoucí. Po pádu si Asta pěkně zaplavala a pak se zase vrátila na raft. Sluníčko se do nás pořádně opíralo a naše cola začala teplat. A tak ji páníček přivázal na provázek a hodil do vody, aby se nám chladila. Bohužel to svým bystrým pitbulím okem zahlídla Astička a vrhla se hned za flaškou. Co následovalo si asi umíte představit. Flašku utrhla z provázku a se svou kořistí uplavala pryč. Když flašku prokousla a ona na ni začala syčet, radši ji tam nechala a plavala za náma. Opět ji musel páníček vytáhnout na raft, přičemž jsme se dostali na místo, kde byly nízko nad hladinou větve stromů. Když mě první větev nafackovala, začali jsme makat, abychom se z toho dostali, ale nějak nám to nešlo... otočili jsme se a Asta byla do jedné větve zakouslá a držela se zuby nechty. Smála jsem se tak, že jsem nebyla schopná pádlovat a tak jsem se musela před větvema sklánět. Toto naše vrcholné vystoupení naštěstí nikdo neviděl, obávám se totiž, že by se smáli tak, až by se kánoje převracely. 

Ale to už jsme se blížili k prvnímu jezu. Pro jistotu jsem si vzala vestu a koukali jsme, jak to jde ostatním. Měla jsem obavy, jak to zvládneme, ale bylo to super. Po jezu přišla stojatá voda, kde jsme museli trošku makat, abychom tam nezůstali stát. Za odměnu jsme si zastavili v grill baru, kde jsme si dali super big burger a chlazeného Radlera :o) Mňam! Grill bar se nachází u jezu, takže ihned po obídku jsme si ho sjeli. Pak už to bylo jen kousek do Kempu Spolí, kde jsme to zapíchli, protože se zatáhlo. Sotva jsme vytáhli raft na břeh, začala bouřka a ta ukončila naší krasojízdu. Tak snad pokračování někdy příště. Ale tentokrát radši už bez pitbula :-D

Více fotek z platby najdete ZDE.