Popojeli jsme kousek autem a odtud vyrazili po červené. Hned na začátku jsme měli malé vzrůšo. Cerbík měl pocit, že mu ostatní utíkají, vzepjal se na zadních, zařval a přetrhl karabinu od šňůry. Celý šťastný sprintoval za ostatními a nadšeně kolem nich lítal. Přivolala jsem ho zpátky, vyměnila šňůry a vyrazili jsme. Začátek byl hektický, komando vyvádělo, ale za chvíli se všichni zklidnili. Akorát jsme stoupali do kopce, když najednou proti nám paní se psem na volno. Terka šla první a volala na ni, ať si ho připne. A ona odpověděla: "To nepůjde, to se omlouvám, on neposlouchá." a šla klidně dál. Když ale zahlídla naší smečku, rozběhla se a když Bloxi začala štěkat, tak paní začala  řvát na pejska: "Čekej, sedni, lehni, zůstaň!" Naštěstí měl pejsek rozum a zůstal na místě. Paní si ho připla a pokračovala dál. Po červené jsme vystoupali až na Skočický hrad, kde jsme udělali skupinové foto. Odtud jsme pokračovali po zelené, která nás zavedla na pěknou vyhlídku, kde jsme našli několik hříbků. Ve Viticích se nám trasa zkomplikovala, když jsme se dočetli, že lávku vzala povodeń a tudíž není možné Blanici přejít. Vydali jsme se tedy zpět po asfaltce k autům. 

Díky moc za perfektní výlet a pomoc s komandem a taky se dřívím ;)