JENNY

Po odstěhování do Brna  jsem usoudila, že bych si ráda pořídila psího společníka. Chtěla jsem pomoct nějakému pesanovi z útulku a tak jsem hledala. Několik adeptů už jsem měla vybraných a nakonec to vyhrál puboš francouzský buldoček s jedním okem. Byl na Slovensku a zbývalo už se na něj jen jet podívat a adoptovat ho.

Celý tenhle příběh přerušila spolubydlící, která přišla s tím, že nějaká paní chce udat fenu leoparda. No sedla jsem na net a četla, četla a četla. Dočetla jsem s o těchhle psích osobnostech hodně a tohle plemeno mě prostě nadchlo.  Domluvila jsem si s paní dostaveníčko a tam jsem ji poprvé uviděla. Sice vážila jenom 21 kilo a ještě vůbec jsem nevěděla kolik věcí je špatně, ale učarovala mně. Lítala tam jako šídlo …sem tam, všechny nás poskákala, oblízala, prostě úplný magor pes. ediná překážka v tom, abych si ji vzala byly dvě fenky, které bydlely vedle v pokoji (vlčák a kříženec stafbulla), ale jak se ukázalo pesani se seznámili a vypadalo to nadějně.

Od paní majitelky jsem dostala pár rad(po čase jsem zjistila, že moc užitečné nebyly), vodítko stahovák a zbytek granulí. To bylo vše (žádná hračka, žádný pelech)  a tady už jsem začala počítat…po týdnu, kdy jsem v té době Jay měla doma, mě došlo, že 1+1=2. Paní X si respekt a dominanci ve smečce dokazovala násilím. Jenny byla absolutně nevybouřená psí puboška s nakřáplou dušičkou. Došlo mi, že to vůbec nebude lehké a ten happy dog, kterého jsem viděla, byl happy pouze z toho, že ho někdo vzal z kotce. A tak začal čas překvapení .. První bylo u veterináře, kde jsme zjistili, že Jenny měla za sebou pouze štěněcí očkování  a k tomu ještě alergii na vakcínu . Na tu alergii jsme samozřejmě přišli až natekla a měla jsem z ní mastifa. Další překvapení v podobě extrémní lekavosti, přišlo během prvního měsíce. Napřed jsem to dávala za vinnu odloučení a změně prostředí, ale když mi Jennyna asistovala při ranní hygieně, kde mi spadl kartáček na zem a ona se schoulená třepala, poznala jsem , že je to zlomený pes, který vidí člověka jenom jako zdroj žrádla né jako parťáka. Panika, která mě obklopila byla fakt velká. Ani jsem nechtěla domyslet to, jak by mohla zareagovat v ohrožení.

Stalo se více špatných než dobrých příhod. I ta troška kladných reakcí mě pořád držela u toho nepolevit a Jenny pomoct . Jedna z prvních veselejších věcí bylo po 2 měsících snažení , výhra při večerním značkování . Krásná chvíle, kdy mě ta malá potvůrka nepřečůrala. Cítila jsem se jako vítěz, ale vše bylo teprve na začátku. Pak se řešilo asi tak miliondvěstěpadesát tisíc průserů. Pokousaný kámoš, pokousaní pejskové, vrčení, problémy se zažíváním (paní x jí krmila malou porcí granulí pro aktivní psi, ikdyž byla Jenny zavřená v kotci…takže měla furt hlad…)dominance versus bázlivost, což byl a bude asi největší problém. Už jsem přemýšla i o tom, že Jenny dám do útulku.

Jednou večer s e stala zase nečekaná věc. Když jsem takhle jednou jela s Jenidlem šalinou, přišla ke mně slečna, že prý jestli to není  leopardí pes. Byla jsem udivena a se slečnou jsem se dala do řeči. Byla to Zuzka Švandová, která nás dostala na první sraz do Lužan u Jičína. Na tomhle srazu jsem se setkala s mnoha lidmi. Bylo to náročné, jak pro psa tak i pro mě, ale tenhle týden nám ukázal cestu…sice vedla trním, byla hodně klikatá a strmá, ovšem leopardi jsou psi do takového terénu.  A tak spolu jdem, pořád dál.

Nedávno jsme zdolali další kopec ..ve formě nově příchozího člena smečky. Tím se stala moje dcera Majdalénka. Strach z toho, jak na ni bude Jenny reagovat byl velký. Ale tenhle pes mě zase překvapil. Mája na ní šahá, hladí a Jenny ji za oplátku zase umyje. I se žrádlem už nemá takové problémy. Snese i kočky u misky. A s králíkama je úplně na pohodu, vleze si za nima a dělá, že je taky králik. Pravda králíci jsou tak krok od infarktu, ale Jenny šťastně dále chroupá jejich rohlíky. Jediný průser po dlouhé době  se stal, když Jenině šlápl děda v cyklistických botách na tlapu, to se po něm ohnala. I tak je to neuvěřitelný pokrok, neboť před rokem by mu tu nohu ukousla.

Vždycky budu muset být obezřetnější a hlídat ji, ale stojí to za to! Na oplátku totiž Jenny hlídá  nás!    Doufám, že to takhle půjde i dál. Nikdy nepochopím psi a jejich oddanost. I přes zkušenosti, které Jenny měla, nám lidem zase uvěřila. Já ji, ale nezklamu. Doufám, že už se konečně dostaneme  na další srazy a akce, aby jste všichni viděli jaká je Jenny frajerka i když je to punkáč a má svoji hlavu, obdivuji ji (někdy víc, někdy míň). Přeji všem mnoho zdaru a vytrvalost při osvojování, výchově a poznávání psí duše! Máme proč vydržet…odměna je velká a jmenuje se PSÍ LÁSKA!

Více fotek najdete ZDE.