Giri

Giri

GIRI

Dobrý den,
 

 

jen bych chtěla k umístěným leopardům napsat, že pes s ev. číslem 679/2014 se v útulku jmenoval Romeo (pokud byste chtěli doplnit). Brali jsme si ho v 5 měsících. Přejmenovali jsme jej na Giriho. Letos mu byly krásné 3 roky a má se dobře - viz foto. Pro ty, kteří váhají, zda vzít psa z útulku či "druhé ruky" říkám "ANO". Snad náš příběh bude inspirativní a povzbudivý pro ty, kdo ještě váhají a mají obavy si takového psa, či konkrétně leoparda osvojit.

 

 
 
Když jsme si Girouše prvně přivedli domů v jeho 5(možná 6) měsících, kdy jste ho inzerovali, kdy jsme byli již jeho 4 majitelé(!!!), přemýšleli jsme, v čem je problém-prý vrácen pro nezvládnutí-nikdo neřekl, v čem nebyl zvládnut. Odrostlý puberťák, kterému se motaly delší nohy jedna o druhou, byl šikovný, povely  zvládal a byl čistotný. Po otevření dveří se okamžitě vrhnul k pelechu, do kterého po celém dni zmoženě padl a přes okraj nás trošku zvědavě, trošku nejistě sledoval - bylo vidět, že neví, co si o nás má myslet. Zda jsme konečná, či jen další přestupní stanice, než opět půjde do útulku. U leopardů, kteří jsou fixovaní na "své" lidi, a změny nesou těžce, se na něm člověk podepsal hned na začátku. 
 
Problém "nevychovanosti" byl, že Giri nechtěl být doma sám, vyl, jen jsme zabouchli dveře, přestože jsme ještě stáli na chodbě. Z útulku jsme věděli, že býval doma sám často a dlouho. Během týdne se nám podařilo tento problém - (kňučení a škrábání vstupních dveří, jak se snažil dostat za námi) odbourat. Osobně si ale myslím, že důvod vrácení byl zkrátka jen velký pes v bytě, kam se moc nějakému člověku nehodil, protože občas slintal první ligu, pouštěl chlupy a když si hrál (aby ne, bylo to štěně, bylo ho všude plno). Prostě pes.
 
Když nám opravdu začal věřit, že ho neopustíme, bylo to nádherné. Změnil se. Moc. Mazlil se tak, že lezl na klín a chtěl být co nejblíž u nás. A na klíně, to 24 kg štěňátko :-) spokojeně usínalo, zatímco nám dřevěněly nohy.
 
Byl pro každou srandu, např. si nosil svěřený banán z obchodu domů až do 4. patra (podotýkám nerozkousané), kde jsme mu je vždycky oloupali - od té doby jsme banány nemohli umístit na vršek tašky, protože se snažil zapojit do nákupu a banány nosit sám :-). Nebo si nosil misku v době oběda (kdy se jí, ví s železnou přesností). Občas, když chce na postel a my ho vyhodíme, přitáhne si vzápětí svojí peřinu (protože ví, že když dáme jeho peřinku jako potah na postel, může do ní) nebo donese úplatek (ideálně botu, kterou vyplivne na čisté prostěradlo), kterou "směňuje" za možnost pobytu v posteli. Dělá to cíleně. Tyto situace nejsou naučené. Prostě leopard - pálí mu to - umí si spojit věci do souvislostí.
 
Vyrostl v nádherného silného psa a už fotil i reklamu na obojky. Je to pan pes, dýchal by za nás. Za tmy se opravdu nemusím bát jít s ním sama venčit - hlídá mě sám, nedá na mě ani přítele dopustit a nikdo ho to neučil. 
 
Pořídili jsme mu kámošku (ze slovenského útulku), ta na fotografii, jak na něm sedí - toto je běžná poloha - když jsme si jí vzali, byla pravděpodobně po autonehodě a úraz na kyčli a pánvi nebyl zaléčen. Spolu tvoří nerozlučnou dvojku.
 
Důvod, proč leopardi tolik jdou z ruky do ruky je podle mě to, že mnoho lidí si je vybere pro jejich atraktivní vzhled. Leopard je ale především osobnost - a pokud chcete před leopardem obstát, musíte být 100% důslední, fér a chovat se k němu jako k dobrému parťákovi - pak vás budou milovat. A mnoho lidí dá tu lásku, ale v důsledné výchově už pokulhávají.
 
Každopádně "náš" leopard, se kterým jsme tohle plemeno objevili, nás uchvátil a půjdeme do dalšího, "až jednou".